Vláda zase přišla s novinkou. V rámci úsporných opatření zrušila, kromě jiného, vyplácení sociálního příplatku, který pobíraly rodiny s nezaopatřenými dětmi, jejichž příjmy nepřesahovaly dvojnásobek životního minima.

Od ledna letošního roku mohou tuto dávku pobírat pouze: „rodiny, kde rodiče pečují alespoň o jedno nezaopatřené dítě, které je dlouhodobě nemocné, dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené, nebo je-li alespoň jeden z rodičů dlouhodobě těžce zdravotně postižený nebo je nezaopatřeným dítětem, které je dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě nemocné“.

Ústavní soud sice toto rozhodnutí vlády zrušil, ale jeho rozsudek neplatí okamžitě. Ruší platnost zákona č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními, uplynutím dne 31. 12. 2011. Pakliže nebude do této doby přijata úprava nová, opět bude platit to, co bylo obsaženo v právním řádu přede dnem účinnosti tohoto zákona.
To znamená, že chce-li vláda obhájit svá úsporná opatření, musí je prosadit opět v řádném legislativním procesu. Vzhledem k tomu, že má koalice v parlamentu 118 poslanců, se jí to s největší pravděpodobností i podaří.

V důvodové zprávě, se např. uvádí, že: „…Vypuštěním úpravy sociálního příplatku a dočasným zachováním nároků jen u rodin, kde alespoň jeden člen rodiny (nezaopatřené dítě nebo rodič) má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, bylo reagováno na skutečnost, že v České republice stále narůstá počet dětí, které se rodí mimo manželství (jde již o více než 40 % z celkového počtu narozených dětí), a přibývá počet žen, které neuvádějí otce svého dítěte, popřípadě které nežádají o stanovení výživného pro jejich dítě, a očekávají finanční pomoc od státu (např. sociální příplatek byl v posledních letech nejčastěji – v 56 % případů – vyplácen osamělým rodičům). Neúplné rodiny jsou oproti úplným rodinám zvýhodněny v rámci dávek nemocenského pojištění delší dobou pobírání ošetřovného.. .“
Případy, kdy se občan ocitne ve složité sociální situaci, řeší zákon o pomoci v hmotné nouzi. Lidé se tak mohou obrátit na sociální odbory městských úřadů podle místa trvalého bydliště, kde posoudí, zda splňují podmínky pro udělení dávek pomoci v hmotné nouzi, jako je příspěvek na bydlení apod.

Stát si od těchto a dalších úsporných opatření slibuje zlepšení. Ale otázkou zůstává čeho? Státního rozpočtu? Možná. Na rok na dva. A dál? Lidé, kteří byli závislí na sociálních příspěvcích, zatíží státní rozpočet svými žádostmi o různé příspěvky v rámci zákona o hmotné nouzi. Děti ze sociálně slabších rodin častěji inklinují k nevhodnému chování a je zde tedy zvýšená pravděpodobnost výskytu kriminality. Ve svém důsledku pak tito lidé stojí společnost poměrně víc.

A je bláhové se domnívat, že těmito kroky vláda docílí toho, že začne opět růst počet tradičních rodin. Lidé dnes žijí jinak než naši předkové před dvaceti či padesáti lety. V institutu manželství nespatřují nic trvalého a nezrušitelného. Dnešní generace se chce mít dobře. A volí i menší počet dětí. Může pak poskytnout větší komfort sobě i dítěti. Chceme-li, aby dnešní mladí lidé uzavírali sňatky a rodili děti, musíme jim k tomu vytvořit vhodné podmínky. Ale v okamžiku, kdy je bydlení jen těžko dostupné, veškeré poplatky, ceny a daně se zvyšují, dávky pro sociálně slabé a handicapované se ruší, nemůžeme očekávat, že rodina se pro lidi stane lákavým životním cílem.

Jednu věc by si měli ti, kdož zákony tvoří, uvědomit. Každý stát potřebuje daňové poplatníky. A těmi budoucími jsou právě děti. Čím více dětí, tím více poplatníků. A naopak…