Alkohol, stejně jako ostatní návykové látky, je pro děti a dospívající mládež podstatně nebezpečnější než pro dospělé, a to i při občasném požití. Jejich játra nejsou schopná odbourávat alkohol tak rychle a v takové míře, jako játra dospělá. Rovněž je u nich zvýšené nebezpečí onemocnění nervového systému. A platí, že čím mladší jedinec alkohol požívá, tím větší je i riziko nástupu případné závislosti.

Společnost chrání děti a mladistvé před požíváním alkoholu zákonem. V České republice je věková hranice pro podávání alkoholu stanovena na 18 let, zatímco např. v USA je to 21 let.
Genetické vlivy riziko vzniku závislosti na alkoholu zvyšují. Proto u dítěte, jehož rodič se s obdobným problémem sám potýká, je velká pravděpodobnost, že by u něj závislost mohla vzniknout v ranném věku a to poměrně rychle.
Opakované průzkumy jsou alarmující, neboť ukazují, že již kolem 10. roku věku má v České republice zkušenosti s alkoholem zhruba 35% dětí. Protože u dětí hrozí otrava alkoholem již při podání nízké dávky, neměly by při slavnostních příležitostech, jako jsou různé rodinné oslavy, dostávat ani onen „symbolický přípitek“.

Jak poznám, že moje dítě pije?
K domněnce, že dítě pije alkohol, nás nemusí vést nutně až nález prázdné láhve nebo vrávorající potomek. Mezi první signály, že se naše ratolest potýká s problémem, patří obvykle zhoršení školního prospěchu, vyšší potřeba peněz a s tím spojené drobné krádeže, náhlá změna přátel, nadměrná činorodost nebo naopak naprostá apatie, útěky z domova…

Jak se zachovat v případě, když zjistíme, že dítě pije?
Podstatná je v tomto okamžiku vzájemná důvěra, aby se dítě nebálo svěřit se svými pocity a problémy, které ho ke konzumaci alkoholu vedou. Dalším důležitým aspektem je i osobní příklad rodičů. Nezbytné je rovněž mluvit o škodlivosti požívání alkoholu i dalších návykových látek a zároveň zajistit dítěti dostatek volnočasových aktivit. Doporučuje se stanovit potomkům přesná pravidla a určit tresty za jejich případné porušení. Tresty pak musí následovat bezprostředně po porušení určených pravidel. Pokud problém přesáhne únosnou míru, je nutné neprodleně vyhledat odbornou pomoc např. v pedagogicko-psychologické poradně.

A čemu se naopak vyhnout?
Bylo by velkou chybou před takovým problémem „zavírat oči“ a ignorovat ho. Přitom není dobré hledat chybu v sobě nebo pátrat po jakékoliv příčině či omluvě pro takový poklesek. Řešení není ani ve fyzickém trestání hříšníka či jeho zavržení. Je nezbytné omezit takovému dítěti přísun peněz, které by za alkohol mohlo utratit.
Rodiče, a to i ti rozvedení, by se měli na výchově takto problematického dítěte, domluvit. Jen tak nebude mít dítě možnost „uzavírat pakt“ s jedním z rodičů a využívat situace, kdy dospělí mají nevyřešené nebo neuspořádané vztahy, ve svůj prospěch.