Úzkost a strach jsou normální součástí celého našeho života v příslušných situacích, pomáhají nám být ve střehu, když je to třeba, a vyhýbat se nebezpečným situacím.

Předškolní věk
U malých dětí jsou tyto emoce běžné při setkání s cizím člověkem, někdy v nové situaci (například u nezvyklého jídla – neofobie), při opuštění rodičem (separační úzkost). Poznáme ji celkem snadno. Projevuje se pláčem či velkým napětím. Některé děti jsou více geneticky předurčené reagovat na změny úzkostí, někdy ovšem na své děti přenášejí tyto emoce zvláště úzkostné matky (hyperprotektivní chování). S problémem se pracuje vhodným přístupem rodičů, učitelů v mateřské škole, při větších potížích ve spolupráci s odborníkem.

Zmíněná separační úzkost se objeví někdy při nástupu do mateřské školy, do první třídy základní školy, při odjezdu na první školu v přírodě či letní tábor. Rodiče by to měli řešit přiměřeným přístupem, brát prožívání dítěte vážně, vždy mu nevyhovět a zůstat důslednými, zároveň nebýt bezohlednými, tvrdými. Neřešená separační úzkost prohlubuje závislost dítěte na rodičích, která neodpovídá jejich věku, prohlubuje izolaci a nízké sebevědomí dítěte.

Již v mateřské škole, ale zejména později, může být zdrojem úzkosti kolektiv, respektive nejistota, jak mě v kolektivu vnímají druzí, jak se tam dokážu prosadit. Úzkost je projevem ohrožení, proto bychom se měli zajímat o to, v čem je kolektiv pro úzkostné dítě ohrožující – cítí se tam osamělé, neschopné se zapojit? Bojí se agrese (přirozené divokosti) některých členů kolektivu? Nevychází s autoritou (dospělým), která kolektiv vede? Srovnává se hodně s ostatními a vychází z toho subjektivně nejhůře? Je na něj vyvíjen nátlak, který neunáší – je šikanované a bojí se o tom mluvit?

Nástup do školy a dospívání
Dalším zdrojem úzkosti je výkonová situace – ve škole zejména zkoušení, písemky. Některé děti jsou trémisty odmalička, jiné takto reagují na nějaký „traumatický“ zážitek (například ponižování od učitele při zkoušení, ponižování od spolužáků, příliš tvrdé tresty za horší výkon, selhání rodičů).

Zejména v dospívání může být zdrojem úzkosti vnitřní konflikt – dítě ví, že by něco nemělo, ale dělá to. Chce se s někým sblížit a zároveň se ho bojí. Má někoho rádo (i rodiče) a zároveň se na něj za něco hodně zlobí a podobně. V tomto věku je zdrojem úzkosti také nejistota ve vztahu k vlastnímu tělu – vypadám dobře, atraktivně? Nechybí mi něco nebo nepřebývá? Podobné starosti mají samozřejmě i dospělí, ale pro děti je to „novinka“, nejsou na takové starosti leckdy připravené a těžko si s tím dokážou samy poradit.

Zdroj: www.sancedetem.cz