Dysgrafie, dyslexie, dyskalkulie,… S těmito a podobnými výrazy se mnohý rodič poprvé setkává v okamžiku nástupu dítěte do základní školy. U malého školáka se objevují obtíže charakteristické pro tyto dysfunkce.

Většinou má dítě problémy s tím, zapamatovat si tvary písmen, spojovat je do slabik a číst je. Při psaní se dopouští mnoha chyb a nedokáže písmenka správně napsat. Takové dítě se jen těžko soustředí a činí mu obtíže zapamatovat si nové informace. A to navzdory tomu, že se jedná o jedince normálního a často obdařeného i nadprůměrnou inteligencí.

Pro tyto poruchy učení se běžně používají termíny pocházející z řečtiny. A co vlastně tedy znamenají?
dysgrafie – porucha psaní
dyslexie – porucha čtení
dyskalkulie – porucha aritmetiky
dysortografie – porucha gramatiky

Poruchy učení bývají velmi často doprovázeny rovněž poruchou pozornosti. Takové dítě se nevydrží zpravidla dlouho soustředit na zadaný úkol, nedokáže dávat pozor, je hyperaktivní, vyrušuje a je považováno za nevychované. Tato porucha bývá označována jako lehká mozková dysfunkce (LMD).

Pokud obtíže se čtením, psaním a počítáním u dítěte nevymizí ani během prvních dvou let povinné školní docházky, bude se zřejmě jednat právě o postižení některou ze specifických poruch učení.

Při včasné diagnostice těchto poruch, při správném přístupu k těmto dětem a vhodné metodice, je velmi pravděpodobné, že takový člověk bude schopen, bez větších obtíží, vystudovat i vysokou školu.

Odhaduje se, že těmito poruchami trpí přibližně 10% všech dětí. Jde jen o hrubý odhad vzhledem k okolnosti, že nedochází k vyšetření všech dětí v populaci. Navíc chlapci jsou postiženi 3x častěji než dívky.

Včasná diagnostika je důležitá i proto, aby si rodiče i dítě uvědomili, že se jedná o problém, který se dá pojmenovat a který má řešení.S těmito dysfunkcemi se člověk musí naučit žít a musí se naučit je zvládat. A nejen je, ale i své okolí, protože dítě, trpící některou z těchto poruch, bývá často vystavováno posměchu svých vrstevníků. Takový jedinec má před sebou nelehký úkol. Bojovat s něčím, co si ostatní ani neumějí představit. To vyžaduje obrovskou odvahu, píli, trpělivost a víru v sebe sama.

Proto, když uslyšíte v souvislosti se svou ratolestí, vyslovit slovo začínající „dys“, nepropadejte panice. Čeká vás hodně tvrdá práce, vás i vašeho školáka, ale vězte, že bez vaší pomoci a podpory se tahle překážka zdolává jen velmi těžko.